VLNATKA KRVAVÁ - OBÁVANÝ ŠKŮDCE JABLONÍ

     V posledních několika letech se vlnatka krvavá dostává do popředí zájmu zahrádkářských poraden. Vatovité útvary na letorostech především jabloní vyděsí mnohého pěstitele. Navíc se napadení zpočátku projevuje velmi nenápadně a mnohdy až přemnožený škůdce upoutá pozornost. Proto bude účelné připomenou si způsob života, škodlivost i možnosti ochrany před tímto škůdcem.

     Vlnatka krvavá ( Eriosoma lanigerum ) je teplomilný druh mšice, jehož původní domovinou je Severní Amerika. Hyne již při poklesu teploty pod -3C. V našich klimatických podmínkách proto přežívají nepříznivé zimní období pouze nymfy, ukryté v půdě na kořenech jabloní. Jsou asi 0,7 mm velké. Během jara,zpravidla po nástupu průměrné denní teploty nad 5C opouštějí zimní úkryty. Vylézají na kmeny a větve jabloní, kde se natrvalo přisávají na kalusové pletivo zahojených ran. Postupně dospívají v bezkřídlé živorodé samičky, které jsou asi 1,8 mm velké rezavě až fialovo hnědě zbarvené. Od konce května vytvářejí kolonie na kmenech, větvích a během léta i na letorostech jabloní. Kolonie jsou chráněné chomáči bíle zbarvených voskových vláken, které samičky vylučují na povrch svého těla. Během jednoho roku se může vyvinout až 10 generací bezkřídlých živorodých samiček. To většinou v době příznivého teplejšího počasí. V červnu se jejich část mění v okřídlené jedince, kteří zajišťují plošné šíření vlnatky krvavé,

Škodlivost tohoto nápadného škůdce spočívá především v tvorbě nádorů na kmenech, větvích i letorostech jabloní. Sáním často vyvolávají vznik rakovinných ran, kam druhotně vnikají dřevokazné houby. ( Cytospora, Nectria ad. ). Tak dochází k pozvolnému oslabování stromů, které následně napadají i kůrovci, především bělokaz ovocný. Nejcitelněji ale vlnatka škodí na mladých jabloních, kde vážně poškozuje jejich zdravý růst a vývoj. Na plodících stromech velmi znepříjemňuje sklizeň jablek. Při dotyku a nebo rozmačkání svým červeným zbarvením špiní oděvy i ruce.

Vlnatka krvavá má mnoho přirozených nepřátel. Jsou to především slunéčka, a škvoři. Škůdce hubí i denivky a larvy pestřenek. K biologické regulaci vlnatky krvavé byla v minulosti do Evropy dovezena ze Severní Ameriky parazitická vosička mšicovník vlnatkový ( Aphelinus mali ). Je asi 1 mm velká, černě zbarvená. Její larvy parazitují v těle škůdce. Napadení jedinci přestávají vylučovat ochranná vosková vlákna a nabývají černého zbarvení. Zahubení jedinci mají v zadní hřbetní části těla okrouhlý výletový otvor, kterým svého hostitele opouští dospělci mšicovníka. Pokud tedy v koloniích vlnatky pozorujeme parazitované černě zbarvené jedince ukazující na přítomnost mšicovníka, pak nebude nutný zákrok chemickými přípravky.

     Úspěšné využití všech přirozených nepřátel k samovolné regulaci výskytu vlnatky krvavé umožňuje integrovaný způsob ochrany. Je založen na používání pouze selektivních přípravků, které nejsou škodlivé pro přirozené nepřátele. Ochranné zákroky proti vlnatce se dělají po prvním zjištění kolonií na stromech. Vlnatka také škodí jen na určitých odrůdách, velmi často napadá např. James Grive, Spartan, Starking, apod. Proto se ochrana bude zaměřovat pouze na odrůdy se zjištěným výskytem.

Při počátečním výskytu je možné ničení důkladným potíráním štětcem, namočeným v denaturovaném lihu. Při silnějším, či kalamitním výskytu je nutné napadené jabloně přímo omýt přípravkem Pirimor , nebo Mospilan.

Foto autorka textu