Ve stínu stromů

Ať už je zahrádka jakákoliv, i sebemenší, měla by vždy obsahovat alespoň jedno stinné zákoutí. Nejhorším modelem, který můžeme vidět je travnatý plácek obehnaný živým plotem ze stříhaných zeravů. Jakmile se letní teploty vyšplhají ke 30°C, stane se taková zahrada neobyvatelná. Určité řešení představuje použití slunečníku, nebo markýz, ovšem působení toho „umělého stínu“ je zcela odlišné od stínu vytvořeného zelení. Rozdíl je znatelný zejména po stránce mikroklimatické, a to z pohledu teploty a vlhkosti vzduchu Zatímco tam, kde stín tvoří vegetace, je vlhkost vzduchu vyšší a teplota nižší, pod slunečníkem bude stejné horko, jako v okolí, pouze s tím rozdílem, že nás slunce nespálí.

Stinná místa zahrady jsou v létě nepostradatelná, a pokud jsou doplněna vodní plochou ve formě jezírka nebo potůčku představují doslova oázu.

Stinná plocha navíc může výrazně znásobit variabilitu rostlin na vaší zahradě o stínomilné druhy. Možná vás právě v souvislosti s tímto tvrzením napadne, jak to vlastně se stínomilnými rostlinami je. Je jejich počet dostatečný, budu mít vůbec co zasadit?

Samozřejmě, druhů použitelných do stínu sice není tolik, jako těch co milují sluníčko, ale stále je jich velká řada a jistě je z čeho vybírat.

Pokud zakládáte zahrádku novou a není – li na pozemku strom, jehož stínu byste mohli využít, bude tvorba stinného koutku jiná než v případě, že už zahradu máte založenou a rádi byste si přistíněnou část zahrady proměnili v pohledné místečko pro relaxaci.

A/ Na úplně novém pozemku bohužel nezbude nic jiného, než na stín počkat. Zní to poněkud lakonicky, ale bohužel, je to opravdu tak. V každém případě do konceptu nové zahrady musí být vyšší stromy zařazeny. Pokud budou nejvyššími dřevinami keře zlatice, nikdy se příjemného chladivého účinku a soukromí nedočkáte. Pomoci si samozřejmě můžeme tak, že do několika stromů zainventujete a koupíte je v co nejvyšší velikosti. Sehnat se dají i stromy s výškou 4 m. Další možností, která pomůže urychlit nástup kýženého stínu, představují dřevěné pergoly. Popínavé rostliny rostou velice rychle a již druhým rokem po jejich výsadbě se dočkáte zelené střechy nad hlavou. Postupem času, jak bude stín na pozemku přibývat, si můžete začít dovolit postupně vysazovat stínomilné druhy.

B/ Druhým případem, který jsme nastínili, je přítomnost stinné partie ve vaší stávající zahradě, které bohužel jen málokdy připomíná zelenou oázu klidu. Mnohem častěji se bohužel jedná o oázu bršlice či jiného úporného plevele. V horším případě může plocha pod stromy sloužit jako odkladiště nepotřebných kousků. Jenže právě nyní nadešel čas situaci změnit a dát věci do pohybu.

Je-li pozemek silně zaplevelen, bude prvním bodem programu pletí a důkladné zrytí celé plochy. Zrytí je nezbytné k tomu, aby mohli být odstraněný všechny kořeny a oddenky vytrvalých plevelů, v druhé řadě k modelaci terénu a rozvržení budoucí výsadby.

Také je třeba se zamyslet nad otázkou trávníku. Pokud je místo opravdu celý den v zástinu, nemá cenu se pouštěn do výsevu trávy. Brzy by ji vytlačil mech, v případě nepravidelného sekání pak i širokolisté plevele. Travnatou plochu můžeme nahradit výsadbou nízkých plazivých trvalek. Naprosto ideální je mechovec /Cotula squalida/, který v krátké době vytvoří světle zelený hustý koberec. Trávník lze nahradit také plochou ze štěrku nebo z mulčovací kůry. Výhodou tohoto povrchu je naprostá odolnost proti sešlapu. Tyto plochy klidu samozřejmě doplníme vhodnou výsadbou a to jak keřů, tak i trvalek. Podle toho, o jak velkou plochu se jedná vybereme typy doplňkových dřevin.

LISTNATÉ KEŘE

Pokud máme k dispozici velkorysý prostor pod korunami několika listnáčů, budou ideální volbou pěnišníky. Milují přistínění a ve stínu listnatých stromů se jim neobvykle daří, jejich bohaté květy pak představují skvělou podívanou. Nikdy ale nezapomínejte na to, že se jedná o striktně kyselomilné dřeviny, a pokud je váš pozemek na vápenci, raději se orientujte na jinou skupinu dřevin. I v případě neutrální či lehce kyselé reakce se vyplatí vylepšit zeminu ve výsadbové jámě o díl rašeliny - ta upravuje půdní reakci a vylepšuje strukturu.

Dalšími vhodnými keři jsou pak zástupci rodu Cornus. Patří sem jak tzv. dříny, tak i svídy. Ze dřínů se ideálně hodí nenáročný Cornus mas, pro tzv. „květnaté dříny“, jej již třeba počítat s tím, že jsou poněkud choulostivé, vyžadují velmi dobrou zem a chráněné stanoviště. Také jejich pořizovací cena není nejnižší. Ze skupiny svíd lze využít téměř všechny, jedná se o nenáročné druhy, které dobře rostou nejen ve stínu,ale i na slunci. Zajímavým druhem je Cornus alba Spaethii, které má zlatě panašované listy. Stín je pro ni ideální, slunce dokáže pestré listy doslova spálit.

Ve stínu se bude dobře dařit i stálezelenému zimostrázu a hortenziím. Mezi hortenziemi najdeme i atraktivní popínavou hortenzii řapíkatou /Hydrangea petiolaris/. Jedná se o mohutnou dřevinu, která každoročně kvete bílými květy, vytváří tzv. příčepivé kořínky, které ji pomáhají v popínavém růstu.

Další popínavou, která snese i ten nejhlubší stín je břečtan. Můžeme jej pěstovat nejen jako pnoucí, ale i jako půdopokryvnou dřevinu. Povrch půdy v hlubokém stínu skvěle pokryje i barvínek /Vinca/.

Ve stínu si bude dále lebedit brslen /Euonymus/, vilín /Hamamelis/, třezalka kalíškatá /Hypericum calycinum/

TRVALKY

Z trvalek lze vybírat skutečně ze štědré nabídky:

Pravdou je, že stínomilné druhy neoplývají záplavou pestrých květů, jejich krása je většinou založena na půvabných listech a jejich působivých kombinacích. Trvalkou číslo jedna jsou hosty neboli funkie /Hosta/. Kromě snad všech odstínů zelené, najdeme kultivary s listy šedými, či nejrůzněji panašovanými. Velmi variabilní je i velikost listů a výška celé rostliny. Hosta se rozšiřuje pomocí oddenků a její trs se každoročně zvětšuje. Hosty jsou také oblíbeným předmětem sběratelů, zaměřených na tento fascinující druh.

Kopytník evropský /Asarum europaeum/

Patří k našim domácím trvalkám a v některých oblastech naší republiky jej můžeme najít i v listnatých či smíšených lesích. Tvoří hustý kompaktní porost plný lesklých kulatých lístků.

Čechrava /Astilbe/

Tvoří výjimku mezi stínomilnými druhy a upoutá především svými nádhernými květy. Laty květů připomínají načechrané ptačí peří. Barvy mohou bít od bílé, přes růžovou, červenou, karmínovou až fialovou.

Popelivka /Ligularia/

Vypadá velmi dobře ve spojení s vodou, v zahradách se nejčastěji vysazuje k potůčkům. Rostliny vyžadují vlhkou půdu, mezi nejznámější popelivky patří Ligularia dentata Othello a Ligularia dentata Desdemona.

Kapradiny

Jsou doslova synonymem stínu. Osladiče, kapradě, kyvory, netíky a sleziníky lze zakoupit v zahradnických prodejnách. Pro svou zdárnou vegetaci potřebují kromě stínu také vlhkou půdu.

Krásný je modře kvetoucí pomněnkovec velkolistý /Brunera macrophylla/ a pupkovec jarní /Omphalodes verna/.

Mezi další kpůvabné stínomilné trvalky patří jinochlop srdčitolistý /Tiarella cordifolia/, badan /Bergenia cordifolia/, srdcovka /Dicentra/, hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum), dlužicha (Heuchera), čemeřice černá (Helleborus niger), plicník (Pulmonaria), kokořík /Polygonatum/

Sucho dobře snáší paznehtník měkký (Acanthus mollis), škornice (Epimedium), orlíček (Aquilegia), kakost (Geranium). Naproti tomu, pro podmáčený terén je jako dělaná touleň srdčitolistá /Houttuynia cordata/

V zahradnictví můžeme narazit i na zajímavé druhy a kultivary nejčastěji červenolistých pryšců /Euphorbia/, které nejsou zcela spolehlivě mrazuvzdorné. Vysazujte je jen do teplých oblastí na chráněné místo. Na zimu se vyplatí je přikrýt.

Po výsadbě keřů a trvalek je vhodné celý prostor překrýt vrstvou mulčovacího materiálu, který zabrání prorůstání vytrvalých plevelů. Tam, kde má být plevel zcela eliminován, položte pod vrstvu mulče ochranou vrstvu černé netkané textilie, která na jednu stranu nedovolí plevelům prorůst, ale na druhou, je plně propustná pro vodu.