CHOROBY A ŠKŮDCI BRAMBOR

Brambory pěstovali prapůvodně Indiáni v Jižní Americe, především v Peru.Pokud bychom hledali konkrétní oblasti, lze říci, že brambory, jako tamější nenahraditelná potravina, se pěstovali a pěstují jak v oblastech nížinných tak vysokých horách.Právě v závislosti na nadmořské výšce plynou odlišnosti ve vlastnostech současných evropských odrůd. Zatímco nížinné druhy daly vzniknout raným odrůdám, jaké u nás pěstují především v Polabí, z brambor pocházejících z vyšších poloh z dlouhou vegetační dobou se vyvinuly odrůdy polopozdní až pozdní, tedy s dlouhou vegetační dobou. Vlastnosti obou linií se ale procesem dlouhodobého šlechtění značně prolínají.

Do Evropy se brambory dostaly až v 16. století, první , kdo je vyzkoušeli, byli Španělé. U nás se s jejich pěstováním velmi nesměle začalo až začátkem 18. stol.Jejich obliba se stále zvyšovala a v současné době jsou naprosto neodmyslitelnou a nenahraditelnou součástí našeho jídelníčku.

V současné době je zapsáno ve státní odrůdové knize na 140 odrůd a vybrat z takového množství dá především začínajícím pěstitelům pořádně zabrat.

Nejzávažnější škůdce – mandelinka bramborová

Každý, kdo pěstuje brambory, zná velmi důvěrně mandelinku bramborovou. Při přemnožení dokáže napáchat nemalé škody na porostech a pokud neprovedeme včasný postřik, velmi rychle, především žravé larvy, ponechají z listů pouze stonky.Před lety se pořádaly hromadné akce na její sběr. Školní mládež byla opatřena kelímky a vypuštěna mezi řádky, dokonce odměna neminula nejlepší sběrače.Mandelinka se nedá zaměnit vzhledem k nápadnému zbarvení, je velmi dobře vidět a tak i pravidelným sběrem se dá její škodlivost regulovat.

Starší generace zná mandelinku také pod názvem „americký brouk“ a dokonce právem. Až do poloviny 19.stol žila totiž jen na území státu Colorado v USA, kde se živila planými rostlinami z čeledi lilkovitých. Poté přešla na bramborové kultury, které se zde začaly pěstovat a tím zahájila cestu kolem světa. K jejímu trvalému usazení v Evropě došlo v průběhu 1. svět. války. V naší republice byla poprvé zjištěna v roce 1945. V současné době je rozšířena na celém našem území.

Biologie mandelinky je velmi zajímavá a určitě její objasnění přispěje k rozšíření znalostí o tomto škůdci a možnosti zavedení důslednější ochrany.

Dospělí brouci přezimují v půdě v hloubce 10 až 40 cm, kde jim neškodí nepřízeň počasí, především mrazy. Jakmile dojde na jaře k prohřátí půdy na 14C v hloubce asi 25 cm, vylézají brouci z půdy. To většinou bývá v době, kdy brambory začínají rašit.. V případě, že brambory ještě nemají listy, živí se mandelinky na plevelných lilkovitých rostlinách. Především v podmínkách zahrádek, kde není možnost umístit nové porosty brambor alespoň 200 m od loňské výsadby, mají vylíhlí brouci ihned k dispozici zdroj potravy.Toto je také hlavní důvod, proč jsou zahrádkářské plochy podstatně více napadány než porosty velkovýrobců.

Po páření samičky kladou vajíčka. Každá v průběhu měsíce května a června 500 ale až 3000 žlutých až oranžových vajíček ve skupinkách, která jsou nalepena na spodní strany listů, jako ochrana před slunečními paprsky.První larvičky se líhnou v závislosti na teplotě za 4 až 15 dnů a jejich vývoj, přestože mají 4 vývojová stádia, trvá 12 až 20 dnů. Čím jsou larvy větší a starší, tím jsou žravější. Jestliže larvy 1. stádia sežerou jen 2% z celkového množství potravy, pak u larev 4. vývojového stádia je to až 80%. Po této době larvy zalézají do země, kde se zakuklí a za 7 – 15 dnů se z nich líhnou noví brouci, kteří požírají listy brambor.U části těchto brouků, především v teplejších oblastech, kde má mandelinka 2 generace za rok, dochází k páření. Avšak ne všechny oplozené samičky opětně kladou vajíčka, protože část z nich zalézá do země a zde upadá do tzv. diapauzy, ve které setrvávají až do jara příštího roku.Zbývající část samiček je oplozena až na jaře. A tak není na místě radovat se, když mandelinky z našich brambor během srpna zmizí. Jenom nabírají síly na příští rok.K přezimování mandelinek jsou vhodnější půdy písčité než půdy v vyšším obsahem humusu a půdy jílovité. Zajímavý je také objev, že některé samičky mohou přezimovat dokonce dvě zimy a v obou letech jsou plodné.

Mandelinka je nejen nejvážnějším škůdcem brambor, ale v teplejších oblastech může dělat škody i na rajčatech a lilku.Největší škody ale na bramborách. Bylo zjištěno, že sto larev za měsíc zkonzumuje 80 g listů, což představuje asi 1000 cm2 listové plochy.Často se mylně uvádí, že žír brouků je zanedbatelný, protože je jich mnohem méně než larev, je zjištěno, že jeden brouk zkonzumuje 5x více bramborové nati než larva.. Určit, jaký vliv má poškození natě mandelinkou na výnos hlíz, záleží především na tom, v jaké vývojové fázi k poškození došlo. Uvádí se však, že redukce listové plochy žírem o 10% představuje v průměru desetiprocentní pokles výnosu hlíz.

Přestože má mandelinka své přirozené nepřátele, jejich význam v omezení výskytu tohoto škůdce vzhledem k jeho množství, je malý. Z ptáků oezují populaci mandelinky především špačci, kosi, koroptve a bažanti. Z obojživelníků pak ropuchy. Z hmyzu pak střevlíci, slunéčka, škvoři a pavouci sekáči. Výskyt mandelinky omezují i parazitické hlístice a některé půdní entomofágní houby

Poškození hlíz hryzci a myši

V době gradace může populační hustota dosáhnout až 1000 jedinců na hektar. v takovém případě dochází k silnému poškození bramborových hlíz.Poškození, pokud nepřesahuje více jak 30 % povrchu, je zaschlé bez příznaků druhotné infekce houbovými nebo bakteriálními chorobami, lze považovat jako kosmetickou vadu. Přesto je na místě takové hlízy oddělit od bezvadných a použít je ke spotřebě přednostně. Během skladování vyžadují zvýšenou kontrolu.

Chrousti – především velké larvy chroustů, kteří pro dělávají svůj několikaletý vývoj v půdě se v posledních letech stávají závažnými škůdci nejen brambor ale i ostatních polních plodin. Požerky na hlízách vedou k jejich znehodnocení, napadené hlízy nelze skladovat. -

Praskání hlíz

Na hlízách se vytvářejí různě dlouhé a hluboké praskliny. Stěny prasklin zarůstají většinou korkovitou vrstvou hojivého pletiva. Základní příčinou je rychlý růst po období zpomaleného růstu. K tomuto jevu dochází především díky nerovnoměrnému zásobování rostlin vodou ( vysoké srážky nebo závlaha po období sucha). Příčinou může být i přehnojení dusíkem a opožděná sklizeň. Praskliny jsou většinou vstupní branou pro mikroorganismy, které způsobují druhotné hniloby. Jednotlivé odrůdy jsou vůči praskání hlíz různě náchylné. Hlízy s hlubokými a úzkými prasklinami se k dlouhodobému skladování nehodí, proto se vyplatí je vytřídit a urychleně zkonzumovat.

Strupovitost hlíz

Původcem tzv. obecné strupovitosti jsou bakterie z rodu Streptomyces. Na hlízách se vytvářejí různé strupovité skvrny s korkovitým povrchem. Jedná se o celosvětově rozšířenou chorobu, která spíše ovlivňuje vzhledovou kvalitu . Pro rozvoj choroby je optimální vysoká půdní teplota ( nad 250C) a lehké písčité půdy se zásaditou reakcí. Chorobu podporuje používání nevyzrálého hnoje, zaorání slámy a vápnění přímo k bramborům. Naopak ji potlačuje použití kyselých hnojiv, zelené hnojení a listová výživa hořčíkem a manganem. Důležité je i dodržování střídání plodin a používání odolnějších odrůd. Napadené hlízy jsou hůře skladovatelné, mají větší odpar vody a hrozí nebezpečí druhotných infekcí. Při zpracování je větší odpad a mají nižší obsah škrobu.

Mokrá hniloba hlíz

Původcem jsou bakterie rodu Erwinia.Choroba přechází ze stonků, stolonů a kořenů do hlíz, kde se mění v kašovitou, nepříjemně páchnoucí hmotu. U částečně napadených hlíz pokračuje mokrá hniloba ve skládce, zejména jsou-li uskladněné vlhké hlízy. Hlavním zdrojem choroby je sadba a chorobu podporuje chladné a vlhké počasí a těžké, chladné a vlhké půdy. Napadené hlízy se musí okamžitě odstranit, k jakémukoliv zpracování jsou naprosto nevhodné. Ve skládkách infikují zdravé hlízy kontaktem

Plíseň bramborová – je nejzávažnější chorobou brambor.napadá jak listovou plochu , tak i hlízy.Příznakem napadení jsou nekrotické vodnaté skvrny na listech, které postupně zasahují celou rostlinu, která odumírá. Napadené hlízy mají na slupce olovnaté šedé skvrny a na řezu je dužnina rezavě zbarvena. Napadené hlízy je nutné pečlivě vytřídit a skladované brambory pravidelně kontrolovat.