HRANICE NAŠEHO PANSTVÍ

Každý, kdo vlastní třeba jen pár metrů čtverečních půdy, má potřebu své panství vytyčit, označit nebo dokonce oplotit. Tato potřeba doprovází lidstvo již od doby, kdy začalo vlastnictví pozemků a tím i nutnost upozornit ostatní – pozor, vstupuješ do mého území! Postupně se z upozornění stala obrana proti nežádoucím vetřelcům a oplocení narůstala do důmyslnosti a rozměrů. Jaké možnosti a nápady máme v současné době?

Ohraničení pozemku kamennými patníky působí v krajině nenásilně a přes použitý materiál i lehce. Toto vytyčení ponechává ploše volnost a upozorňuje kolemjdoucí na hranice vlastníka. Možná, že na někoho z těchto kamenných bloků dýchne doba pána z Trautenberka, kdy patníky vytyčovaly hranice s panstvím Krakonoše. Určitě také tento zajímavý způsob nebude realizovatelný v satelitní čtvrti, ale na rozlehlejších podhorských loukách. Je to rozhodně způsob zajímavý, originální a do krajiny zapadající.

Ohrada z kulatiny již patří do kategorie oplocení a připomíná pastviny farmy. Z důvodu trvanlivosti jsou do země zapuštěny ocelové sloupky s okem, kterými jsou volně prostrčená bidla. Tato ohrada se opět hodí pro rozsáhlejší plochy, ale na rozdíl od předchozí varianty již zabraňuje vniknutí hospodářských zvířat na pozemek. Je to ryze funkční řešení, které ale nepůsobí mohutně a do krajiny patří a zapadá. Také trvanlivost je relativně dlouhodobá, kovové kůly vyžadují jen občas trochu barvy a vodorovná kulatina se dá jednoduše vyměnit, když by časem shnila.

Dřevěný plot byl a bude vždy patřit do kategorie nejvšestranněji využitelného oplocení. Klasický tyčkový plot může být jak u horské roubenky, vesnického domku či městské vily. Ze dřeva se dá vytvořit lehké, nízké oplocení malé předzahrádky i pevný neprůhledný plot, který i přes určitou mohutnost může chránit malý pozemek rodinného domu. Samozřejmě, že rozhoduje barevné provedení, které by se mělo vyvarovat pastelových barev. Do krajiny nejlépe zapadá provedení přírodní, tmavé moření případně bílý nátěr. Výhrou je kombinace s rostlinami. Měla by platit zásada, čím robustnější plot, tím víc zeleně. A přísavník či břečťan dokážou takový plot zapojit do okolní přírody a navíc vytvoří i optický dojem neproniknutelnosti.

To poněkud rozpačitě působí klasický plot z pletiva. Ať již je to moderní provedení s barevným plastovým potahem nebo pevná plotová pole. Je to sice oplocení praktické, zabraňující vniknutí nežádoucím osobám, ale chybí mu nápad, osobitost a kromě barvy i propojení s okolní přírodou. Takovému oplocení maximálně pomůže ozelenění v celé délce. Výsadba keřů dokáže časem pletivo zcela zakrýt, což lze považovat za velkou výhru. Zamezí se tak průhledu do vnitřního prostoru, zahrada se odhluční a je to i dokonalý lapač prachu. Prostě pletivo si žádá zeleň.

Pokud nejsme nuceni z důvodu bezpečnosti vytvářet zcela neprostupné oplocení, pak na drátěný plot můžeme s klidem zapomenout a vysadíme si plot živý. Pozor ale, není to plot bezúdržbový. Zpočátku, kdy plot vysadíme, máme dojem, že to ani žádné oplocení není. Za pár let ale zjistíme, že bez plotostřihu a pořádných nůžek, nás plot vyžene ze zahrady. A tak nezbývá, než stříhat a stříhat. Odměnou nám bude nenásilné přírodní oplocení, která zabrání pohledu z ulice, má funkci odhlučňovací a při správném zapěstování je i neproniknutelný. Jen pozor při výběru keřů, každá lokalita má své a krásný plot z tisů u staré vily by u venkovského statku působil jako kýčovitá kulisa.

Za zmínku stojí určitě i kámen. Kamenné zdi chránily odjakživa venkovské dvory a zahrady. Zloděj neměl šanci, ale ani divoká zvěř či zvědavý kolemjdoucí. Pokud se nám takové kamenné zdi dochovaly, zaslouží si údržbu a renovaci, byť je to finančně poněkud nákladnější, konečný efekt, prakticky žádná údržba a bez nadsázky věčnost mluví pro kamenné zdi. Dají se samozřejmě vytvářet i repliky starých kamenných zdí, jen musíme velice citlivě uvážit, zda právě k našemu domu se opravdu hodí.

V poslední době se ale kámen objevuje jako výplň gabionových konstrukcí. Dle definice se jedná se o konstrukci - drátokamenný prvek tvaru krychle, kvádru případně matrace, vyrobený ze svařovaných ocelových sítí, vyplněný přírodním nebo lomovým kamenem, případně s možností vyplňování zeminou.. Na tyto koše je používán speciální antikorozní drát, tvořící síť o rozměru oka 10 x 5cm případně 10 x 10cm. Takto vytvořené jednotlivé „kamenné cihly“ se potom skládají do zdí.Tento stavební princip je známý již 7 000 let z doby egyptských faraonů. Tehdy byly náhrady dnešních gabionů, splétané rákosové rohože plněné pískem a kameny, používány jako protierozivní opatření na březích Nilu. Dnes nám tento způsob umožní vytvořit soukromí za zdí a ochrání náš pozemek před nežádoucími hosty. Možná jen, že by určité strohosti těchto plotů svědčila pnoucí zeleň, alespoň při větších plochách.