KOUZELNÉ HORTENZIE

Celý rod hortenzií (Hydrangea) zahrnuje asi 70-75 druhů, které pocházejí z východní Asie, (konkrétně z Číny, Koreje, Japonska, Indonésie a Himalájí), Severní a Jižní Ameriky.

Hortenzie jsou nižší keře, které zpravila dorůstají výšky okolo 1-3 metrů. Zajímavým druhem je pak H. řapíkatá (h. petiolaris), která popíná zdi nebo staré stromy a to až do výšky 30ti metrů. Mohou být buď opadavé nebo stálezelené, s tím, že opadavých druhů je mnohem více.

V současné době patří hortenzie celosvětově mezi nejoblíbenější keře. Jejich nádherné květenství jim zajistilo jedno z čelních míst na žebříčku popularity. Květy, uspořádané v koncových chocholících, se objevují od počátku jara do pozdního podzimu, mohou mít v průměru i více než 20 centimetrů. Květenství je charakteristické tím, že obsahuje dva druhy květů, drobné fertilní (plodné) kvítky jsou uprostřed a velké sterilní, neboli krycí v kroužku kolem okraje. Některé druhy však mají pouze fertilní květy stejné velikosti.

U většiny druhů jsou květy bílé, ale u některých druhů (zejména H. macrophylla), mohou být modré, červené, růžové, světle fialové nebo tmavě fialové. Ale pozor, toto zbarvení květů je často ovlivněno pH – kyselostí půdy. V kyselých půdách keře produkují modré květy, v neutrální půdě jsou kvítky bledě krémové či narůžovělé a v alkalické půdě mají barvu růžovou nebo fialovou. Důvodem zmodrání je přítomnost hliníkových iontů v kyselé půdě.

Hydrangea macrophylla - hortenzie velkolistá

Je mezi druhy, na které u nás narazíme, naprosto nejrozšířenější. Její pěstování, není složité a nabídka trhu je více než uspokojivá. Nové rostliny sázíme nejlépe na jaře nebo na podzim. Stanoviště volíme polostinné, nevyhovuje ji ani úplný stín, ani úpal. Půda by měla být hluboká a živná. Suché písčité půdy nejsou nejvhodnější. Pokud kvalita zeminy nevyhovuje, musíme ji před výsadbou vylepšit. Vykopeme raději větší jámu (v případě těžší půdy použijeme na dno štěrkovou drenáž (vybranou zeminu smísíme s rašelinou a uleženým kompostem v poměru 1:1:1. Hortenzii nenecháme po výsadbě nikdy přeschnout a pravidelně ji zaléváme. Velmi důležitý je také řez. Provádíme jej zásadně na jaře řez. U hortenzie velkolisté řezem odstraňujeme pouze suché a překrývající se větve, dále větve slabé a odkvetlé. Pro vytvoření silných květních pupenů řežeme keře od května do poloviny června nad 3. až 4. očkem (pupenem). Výhony, ukončené květním pupenem nesmíme na jaře odstraňovat, protože květní pupeny se zakládají již v předcházejícím roce.

Kromě pěstování na záhoně, jsou hortenzie také zajímavou hrnkovou květinou. Jednoznačně pak převažuje obliba modře kvetoucích exemplářů. Kvalitní hortenzie, připravené pro tento účel, jsou kompaktní se sytě zeleným listem, obsypané velkými květenstvími. Takové hortenzie se připravují speciální technologií zejména pro zimní a časně jarní prodej. Jsou nádherné a tomu odpovídá i cena. Když už se nám stane, že takovou parádu dostaneme, je dobré vědět, jak se k ní nejlépe chovat, aby vydržela a nestala se z ní záležitost pouze několika týdnů. Vycházíme z toho, že hortenzie je vytrvalý opadavý keř a pokud nemáme podmínky pro její pěstování, je nejlepší ji na jaře vysadit na zahradě. V domácích podmínkách se snažíme zajistit ji světlé chladnější místo, tak vydrží krásná, ovšem za předpokladu, že ji pečlivě zaléváme. Rostliny nesnáší přeschnutí a jen těžko se z něj vzpamatovávají. Odkvetlé květy nezapomeneme seříznout. V létě ji můžeme i s květináčem nechat na zahradě, na terase, či balkonu. Hortenzii, která přijde na zahradu, přesazujeme opravdu až v době, kdy nehrozí silnější mrazy, poměrně zkrátka ji seřízneme a první venkovní zimu ji dopřejeme ochrannou nastýlku proti mrazu. V okrajovějších oblastech ji raději přikrýváme každoročně.

Jak mít hortenzie stále modré…

Modrá barva květů je v první řadě podmíněna kyselou půdní reakcí. Hodnota pH se pohybuje v rozmezí od 3,5 do 4,2, což je opravdu hodně nízko. To je základ, Pokud půda kyselá nebude, přemění se modré květy v růžové nebo narůžovělé. V květináči i na zahradě se však dá optimální kyselé prostředí celkem dobře udržovat. Druhou podmínkou je zajištění dostatku volně přístupných iontů hliníku v půdě. Do substrátu musí přijít přídavek sloučeniny, která tyto ionty postupně uvolňuje. Zahradníci nejčastěji používají amonnohlinitý kamenec nebo síran hlinitý. Postačit by však mělo běžné hnojivo, které zmíněnou sloučeninu obsahuje, tím rostliny pravidelně přihnojujeme, jak venku, tak i doma.

Foto autorka textu                               www.praha-fotografka.cz