ZAHRADA V RŮZNÝCH STYLECH

Zahrada je místem, kde zejména v létě a na jaře trávíme mnoho chvil. Není to jen místo aktivního odpočinku a relaxace, zahrada splňuje i mnoho jiných důležitých funkcí. – zlepšuje mikroklima, působí jako prašný filtr, tlumí nežádoucí hluk a poskytuje domov mnoha živočišným druhům. Už vás někdy napadlo se zamyslet, jak je vlastně kultura zahrad stará? Zní to až neuvěřitelně, ale počátky zahradního umění spadají již do doby 4000 let před n. l.

První zahrady vznikaly v povodí velkých řek, jako je Nil, Eufrat, Tigrid nebo Ganga, kde žily vysoce kulturně vyspělé civilizace. V tvorbě zahrad vynikaly zejména Egypťané, Babyloňané, Peršané, Féničané, Asyřané, Sumerové a Indové. První zahrady měly pravidelný půdorys a ohraničovala je zeď, uprostřed je doplňoval vodní nádrž pravidelného tvaru takové velikosti, že umožňovala projížďky loďkou. Již v raných počátcích se pěstovaly rostliny v nádobách a zahradu doplňovali architektonické doplňky, jako jsou např. altánky, loubí a plastiky. Na svahovitém terénu vznikaly i důmyslně propracované terasovité zahrady. Že se jednalo o skutečná umělecká díla dokazuje i to, že visuté zahrady královny Semiramis v Babylóně patří mezi 7 divů světa.

Spolu s uměním se i kultura zahrad šířila na Západ a zejména ve Starém Řecku a Římě dosáhla velkého rozmachu. Později, zejména v době renesance ovlivnil antický styl celou Evropu. Po renesanci byla zahradní tvorba dlouho ovlivněna barokem, které v polovině 18. stl ovlivnil anglický krajinářský styl.

Nesmíme však zapomenout na zahrady východoasijské, jejichž počátky spadají zhruba do stejného období jako v Egyptě. Pozoruhodným rysem je, že se tyto zahrady vyvíjely naprosto izolovaně, bez zásahu jiné kultury a to až do 19. století. Pohled na tvorbu čínských a japonských zahrad je zcela jiný, než je tomu v Evropě, silně jej ovlivňuje úzký vztah k přírodě a buddhismus.

Krátce jsme si pověděli o historii zahrad, je jisté, že stejně jako lidstvo i ony prošly dlouhým vývojem až do dnešní podoby. Nenapadlo vás ale někdy zamyslet se nad tím, že zahrady stále vypadají místo od místa odlišně. Tradiční japonská zahrada je stále unikátní a zcela jiná, odlišné zahrady najdeme v Indii či v Americe. Zahrada je samozřejmě ovlivněna podnebím, které dovoluje pěstovat exotičtější druhy rostlin, ale neznamená to, že vlastní zahradu, nebo alespoň její část nemůžeme přetvořit v koutek z jiné země.

Indická zahrada

Stejně jako je tomu bylo v případě zahrad staroegyptských nebo perských, jsou i zahrady indické výrazně pravidelného tvaru. Celá plocha zahrady je ohraničena zdí a cesty spolu s vodními plochami dělí zahradu na několik dalších geometricky pravidelných částí. Uprostřed zahrady je pravidelně řešený bazének doplněný fontánkou. Velmi typickou barvou je doplňků je bílá. V těchto zahradách nejčastěji najdeme rostliny, jako jsou palmy, cypřiše, myrty, jasmín a růže. Specialitou indických zahrad pak bylo používání pestrobarevných květin, které často i poutavě voněly.

Čínská a Japonská zahrada

Čínská zahrada vznikala na počátku 1. tis., z této doby se zachovaly rytiny zahrad na měděných nádobách.

Před. n.l. V 6.stl. Japonci navázali na tradiční čínské umění, které převzali a přetvořili. Japonská zahrada vynikala jednoduchostí a intimitou. Od 13. stl ji silně ovlivnila buddhistická sekta Zen, která vnímala zahradu jako místo osobní meditace. Zahrada byla vždy nepravidelně řešená, terén se velmi často modeloval. Pokud to bylo možné, nesměla v zahradě chybět voda a to jak ve formě jezírek, tak i potůčků. Tam kde nebylo možné vodu do zahrady přivést, vznikaly tzv. suché zahrady, kdy byla vodní hladina nahrazena pečlivě uhrabaným štěrkem. V zahradě nechyběly typické doplňky, jako jsou lucerny, klenuté můstky, čajové pavilónky, altány a vázy.

Rostlin se používalo omezené množství, oblíbené byly borovice, často tvarované, japonské javory, bambusy, azalky, mechy, a traviny. V japonské zahradě však nikdy nenajdete pestré květinové záhony. Zahrada, které má přinést duchovní klid a odpočinek a barvy květů jej mohou rušit. Specialitou pak byly miniaturní tvarované stromky v nádobách - bonsaje. Tvarování se ale netýkalo jen bonsají v nádobách, mezi oblíbené prvky patřily sestříhané azalky do polokulovitých tvarů nebo obláčkovitě tvarované borovice či jalovce.

Moderní americká zahrada

Představuje zcela jinou podobu zahradního prostředí. Na prvním místě stojí účelnost a jednoduchost a minimální nároky na údržbu. Moderní zahrada je vytvořena pro současného člověka, umožňuje příjemnou relaxaci a zároveň počítá s tím, že její majitel nemá čas se denně starat o jednotlivé rostliny.

Zahradní řešení je asymetrické, v uvedeném případě s výraznou linkou bazénu. Křesla určené k odpočinku jsou maximálně pohodlná, odolná vůči klimatickým změnám.

V moderně řešené zahradě nenajdete žádné titěrné drobnosti, jako jsou truhlíky či hrnky osázené květinami. Jako doplněk mnohdy působí větší plastika či obraz. Použité barvy jsou často čisté a výrazné. Doplňky jsou laděny v doplňkových či kontrastních tónech.

Zahrada v anglickém stylu

Anglická zahrada představuje termín, který má více významů. V první řadě je to anglický park, v druhé pak anglická venkovská zahrada. Anglický park představuje styl, který vznikl v Anglii na počátku 18. stl. Nahradil formálnější francouzskou zahradu a rozšířil se po celé Evropě.

Anglická venkovská zahrada pak představuje styl klasické rustikální zahrady, která se těšila velké oblibě zejména v období 1837-1904, za viktoriánské éry. Jednalo se o nepříliš velkou zahradu, která nesloužila k odpočinku, ale jako ozdoba obydlí. Součástí těchto zahrad často bývala i malá zeleninová či bylinková zahrádka. Tyto zahrady silně podléhaly individualitě svého majitele a většinou se jedná spíše o půvabná dílka, než o architektonické skvosty. Obecnými prvky ale může být neformální design, tradiční dřeviny a husté výsadby, které kombinují okrasné i jedlé rostliny. Typická je také vysoká barevnost květin, které jsou na záhoně jakoby nahodile vysazeny.

Anglickou rustikální zahradu často doplňují cihlové zdi a pěšinky. Častým materiálem na cesty je ale i písek a štěrk. Celek působí velmi dekorativním, ale zároveň uvolněným dojmem.

Foto autorka textu            www.praha-fotografka.cz