DENIVKY

Daniela Dušková 30.05.2012 | 18:24 Flora říše rostlin

POPIS: Kdo hledá opravdu nenáročnou trvalku, která navíc nádherně kvete, denivka je ideální volbou pro všechny, kteří hledají spojení nenáročné trvalky a nadherných květů.

Denivky pocházejí z východní Asie a nejen zde, ale i v Evropě a v Severni Americe se zařdily mezi nejpěstovanější trvalky vůbec. Že květykvěty nezklamou napovídá i samotné botanické zařazení denivek. Patří do čeledí liliovité – Liliacaea a jejich příbuznými jje např. Lilie královskáá.

Jak již bylo řečeno, denivky patří mezi trvalky a charakteristickým znakem pro ně je silný, často až hlízovitě ztlustlý kořen, pomocí kterého se i rozšiřuje a rozrůstá. Denivky nejčastěji tvoří trs nebo porost listů, ze kterých vyrůstá velký počet květních stvolů. Každý stvol nese zpravidla 1-100 květů, které postupně dokvítají. Jejich barva je velmi variabilní a pokud sem zařadíme i všechny novodobé hybridy, nanašla by se snad barva, kterou by denivka nevykvetla. Velmi zajímavé je, že žluté květy se otevírají spíše na noc a vydrží do druhého dne do odpoledne nebo do večera, tmavě oranžové a červené květy se naopak otevírají přes den. Malá trvanlivost jednotlivých květů, propůjčila denivkám i své jméno. Krátkou životnost květu, ale velmi dobře kompenzuje jejich množství. Nejcharakterističtější jsiou však květy v odstínech žluté, oranžové a červené. V současné době se dají na trhu koupit i denivky s květy zkadeřenými, plnokvětými nebo extra velkými. Najdou se i tací milovníci denivek, kteří své zahrady proměnili v jednodruhové sbírky a žádná novinka jim nesmí ujít.

Ze všech cca. 20ti druhů je nejcenější asi. H. Fulva – d. Plavá, která je u nás asi nejčastější. Její vysoká hodnota spočívá zejména v jejím šlechtitelském přínosu. Její barva je tmavě rezavohnědá a často ji můžeme vidět růst volně v příkopech nebo i na okrajích lesa.

V posledních padesáti letech se denivky dostaly do popředí zájmu šlechtitelů a vzniklo kolem 20 000 odrůd a každoročně přibývají.

PĚSTITELSKÉ PODMÍNKY: Jak již bylo v úvodu článku předesláno, denivky jsou opravdu velmi nenáročné trvalky a sami se bez sebemenší péče udrží na stanovišti po řadu let. Na druhou stranu, je ale pravda, že čím exotičtější (velkokvětější, plnokvětější, a pod. ) tím, jsou její nároky na stanoviště vyětší. Uvedeme si nyní modelové – ideální podmínky – těmi jsou výživná zahradní zem a slunné místo. Právě zde panuje řada omylů, které uvedeme na pravou míru. Denivky jsou často k vidění kolem jezírek a vodních ploch, ale tento způsob použití je opravdu jenom estetický, denivky ve skutečnosti zamokřenou půdu nemilují. To samé platí i s expozicí. Nejčastěji je najdeme někde v polostínu pod stinou korunou stromu. Ano, denivka zde poroste a pokvete mnohem méně, než v případě slunného stanoviště.

POUŽITÍ: Denivky představují jeden ze základních trvalkových druhů všech zahrad a parků. Zařazujeme ji jak do trvalkových záhonů, tak do samostatných větších ploch. Květy lze použít i k řezu do vázy, kdy vybíráme stonky s více nakvetlými poupaty. Svoje místo má i v krátkodobých aranžmá (např. Letní oslavy, party, barbecue ) . Pro nás možná kuriozní, ale pro Číňany běžným doplňkem mnoha pokrmů jsou poupata denivek.

MNOŽENÍ: Nejsnazším, ale zároveň velmi efektivním způsobem množení denivek v domácích podmínkách je vegetativní cesta. Denivka se velmi snadno množí oddělky a z jednoho trsu můžeme jednoduše získat velký počet mladých jedinců. Dělení původního trsu je ve své podstatě i nutné pro udržení dobrého stavu. Trs denivek se totiž postupně rozrůstá a po několika letech je centrální část tak propletena kořeny a půda tak vyčerpaná, že rozdělit trs je nezbytné. Nejlepší dobou je začátkem podzimu, ale pokud jsme dobu promeškali, lze trs dělit i na jaře a koncem léta. Celý trs se vykope a rýčem se rozdělí na malé kusy. Můžeme samozřejmě vybrat jen ty nejhezčí a nejsilnější. Pro rozmnožení rostliny vsazujeme jednotlivé oddělky do květináčků s dobrou zeminou a necháme na polostinném místě. Nikdy je nenecháme vyschnout a po 3 týdnech můžeme začít přihnojovat.Pokud množení provedeme na podzim, dostaneme na jaře kvalitní, dobře zakořeňené sazenice, které můžeme kamkoliv zasadit, nebo jimi obdarovat své blízké.

V případě, že nechcete denivky množit, ale pouze zmladit, postupujeme, tak, že z oddělků vybereme jen ty nejhezčí a nejsilnější. Původní místo vylepšíme novou zeminou a kvalitním kompostem. Oddělky se vysazují do sponu 30x30cm a ne hlouběji než 3cm nad kořenový krček. Ro roka se porost pěkně zapojí, zesílí a odmění naše úsilí bohatou násadou velikých květů.

CHOROBY A ŠKŮDCI: denivky mohou být napadeny houbovými chorobami zejména z jara, kdy začnou uhnívat báze mladých rostlin. Není to nijak častý jev. Může k němu ale dojít v případě, že půda je příliš přehnojená organickým hnojivem. Pomůže okopání, které zlepší přístup vzduchu. Občas se mohou objevit i skvrnitosti listů, způsobené houbami z rodů Botrytis nebo Colletotrichum. Nejedná se o nebezpečné onemocnění, pouze kazí vzhled rostlin, zasáhnout můžeme chemickými prostředky. Ze škůdců můžeme narazit na specifický druh – třásněnku denivkovou, která způsobuje nevzhledné skvrny nebo larvami bejlomorky, která se vyvíjejí v poupatech, jež se nemohou normálně vyvíjet. Bejlomorky můžeme likvidovat ručně. Při silnějším napadení obou chorob je však na místě zakročit chemickými přípravky.