CHMEL NENÍ JEN O PIVU

České pivo je stejně vyhlášené jako český chmel, který má u nás tisíciletou pěstitelskou tradici. Žatecký červeňák je pro svoje vlastnosti široce uznáván i v zahraničí.

O pěstování chmele a rozvoj chmelnic se významně zasloužil zejména Karel IV. Chmel otáčivý /obecný/ - Humulus lupulus ale neslouží jen pro přípravu lahodného moku. Tato liána z čeledi konopovitých /Cannabaceae/ má celou řadu zajímavých vlastností, které ji předurčují k širokému použití.

Chmel je dvoudomá rostlina, která může dosahovat až 10 ti metrové výšky. Stejně jako ostatní popínavé liány roste i chmel velice rychle a navíc se snadno rozšiřuje pomocí podzemních výhonků. Humulus zahrnuje 2 druhy, které jsou původní v mírném pásmu, v jiných oblastech světa jsou pěstovány a místy i zplaňují.

Listy chmelu jsou velké, dlanitě členěné, se 3 až 7 laloky s pilovitým okrajem. Drobné zelené květy se objevují v období května a června, jsou nenápadné, samčí tvoří latu, samičí husté svazečky, které se později přeměňují ve známé chmelové šištice složené ze zvětšených, žlutavě zbarvených listenů.

Kromě kulturních odrůd, které se pěstují v chmelnicích na produkci šištic, se můžeme s chmelem běžně setkat ve volné přírodě. Rostlina je původní v téměř celém mírném pásmu Eurasie, pěstováním byla však zavlečena i do Severní a Jižní Ameriky, Austrálie a dalších částí světa. U nás chmel můžeme najít na kraji lesa, podél vodních toků, často zcela pokrývá sousední stromy nebo křoviny.

Použití chmele:

Kromě výroby piva se chmelové šištice rostoucí na samičích rostlinách užívají v průmyslu farmaceutickém, kosmetickém a potravinářském. Sbírají se jen šištice samičí a to zejména pro obsah hořčiny zvané lupulin. Právě lupulin, mimo jiné, dodává pivu nezaměnitelnou chuť a aroma. Ideální doba pro sběr je od poloviny srpna do počátku září, v této době je obsah lupulinu nejvyšší. Kromě této látky chmel obsahuje i jiné hořčiny např. humulon, lupulon a další), pryskyřice, silice s terpenoidy (např. humulen, myrcen aj.), flavonoidy, fytoncidy, fytosteroly, vosky, cholin aj.

Doma si z šištic můžete snadno připravit nálev /macerát/, což je výluh za studena. Dávka drogy se přelije vodou 20°C teplou a nechá se stát 6-8 hodin. Na jeden 250 ml šálek použijte 1 kávovou lžičku sušených šištic. Před konzumací lze macarát přihřát, maximální denní dávka je 15 g šištic po dobu 3 měsíců.

Takto připravený výluh podporují trávení, pomáhá při zažívacích potížích - je používán k povzbuzení tvorby žaludečních šťáv a při nechutenství, působí desinfekčně a antisepticky, působí jako "antiafrodisiakum", tlumí mužskou pohlavní předrážděnost a odstraňuje bolestivou erekci, působí proti nadýmání nebo při potížích spojených s klimaktériem, má také sedativní účinky, pomáhá odstraňovat nespavost a tlumí nervové podráždění, působí mírně močopudně.

Sušené šištice spotřebujte do 12 měsíců, po této době jsou prakticky bez účinku.

Zajímavé bylo využití chmele ve středověké kuchyni. Mladé chmelové výhonky se vyrývaly ze země ještě dříve než prorostly nad povrch půdy. Bílé křehké výhonky se pak připravovaly podobně jako chřest. Oblíbená byla také úprava se solí, pepřem, octem a olejem. Pokrm patřil k vybraným lahůdkám a nechyběl na stolech šlechticů. Mladé výhonky chmele se používají jako zelenina dodnes. Můžeme se s ním setkat i pod označením chmelový chřest. Zkuste jej jemně nasekat do polévky, nebo přidat do zeleninového salátu. Podobně jako chřest jej můžete i nakládat. Mladé výhonky jsou nejen chutné, ale i zdravé, obsahují hodně vitamínů skupiny B i minerálních látek.

V minulosti bylo také známé kouření chmele, které má údajně podobné účinky jako kouření marihuany (však také konopí patří do stejné čeledi jako chmel), může však být doprovázeno nepříjemnými vedlejšími účinky a může prý vyvolat i závislost.

Pro okrasné účely se využívá jednoletý příbuzný chmelu otáčivého – chmel japonský /Humulus japonicus /. Pro svůj způsob a velkou rychlost růstu se jedná o ideální popínavka na ploty a pergoly.Za vegetační sezónu narostou jeho šlahouny až do výšky 4-5 metrů. Japonský chmel se vysévá ze semen a to nejlépe v období od 2/2 března do první poloviny května. Poměrně velká semínky, kterých v jednom gramu napočítáme 60 se, vysévají přímo na záhon do připravené půdy. Protože chmel tvoří statné rostliny, nikdy jej nesejte příliš hustě. Ideálním způsobem je tzv. výsev do hnízd, kdy do jednoho důlku dáme vždy po 2 semenech. Vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami by měla být 40-50 cm. Mladé rostlinky vyklíčí po 10dnech od výsevu a neuvěřitelnou vitalitou se začnou ovíjet kolem opory. Pokud jim nebude treláž nebo plot k dispozici, začnou se stonky plazit po zemi.

Pěstování:

Japonský chmel není náročný, stačí mu jakákoliv zahradní půdna a stanoviště na slunci nebo v polostínu. Chorobami ani škůdci netrpí, občas se mohou vyskytnout mšice, na které včas použijeme odpovídající chemický prostředek.

Zajímavé je, že v některých amerických státech, jako je Missouri, Illinois, Michigan, jižní Indiana, Ohio a Wisconsin je japonský chmel považován za plevel, který díky snadnému vysemeňování a expanzivnímu růstu znehodnocuje pastviny a vytlačuje z nich původní floru. V našich podmínkách však masové přemnožení tohoto chmele nehrozí a my se z něj pro jeho cenné estetické vlastnosti můžeme těšit jen jako z okrasné rostliny.