TENTO ZPŮSOB ZIMY...

...aneb zvláštnosti letošních vrtochů Matky Přírody.

Jistě to není poprvé, co je zima taková jako letos. Sice mne trochu znepokojují ty teplotní rekordy za posledních pár set let, nicméně (Klementinum, promiň...) jsou to jen vteřiny chodu přírody v řádu miliard.

Pro mne, člověka odjakživa bytostně spjatého s přírodou, je to ovšem skvělá a jedinečná příležitost poučit se z těchto rozmarů a nasát prvky reality zimy "nateplo".

Ale v okamžiku, kdy v tištěných i obrazových médiích proběhne expresivní informace o tom, jak mají houbaři přímo žně a nosí plné koše, mi zatrne a mám sucho v krku. Homo sapiens mediální scény má totiž zřejmě zakódovanou obsedantně kompulzivní potřebu vše patřičně nadsadit, zveličit a nafouknout. Skutečnost pak bývá značně skromnějši.

Houby teď rostou více než obvykle, kdy sněhová peřina a mrazy rázně ukončí růst podzimních hub. Z praktického houbařského hlediska mohu konstatovat, že ke konzumaci, evokované těmi žněmi a plnými koši, napočítám použitelných druhů na dřevorubcově jedné ruce. Výsadní postavení má v tomto žebříčku penízovka sametonohá, která je aktuálně(cz) vskutku hojná. Hned za ní je "nesmrtelné" ucho Jidášovo, cenná a ceněná surovina do kuchyně. Jeho sběr ovšem vyžaduje jistou zkušenost, protože zasucha je to jen nenápadný drobný hnědý flíček na větvích a kmenech především černých bezů, zatímco po deštích několikanásobně nabobtná a přibyde na velikosti. Vydrží hodně dlouho a coby třeba součást zeleninových salátů nemá chybu (viz nedávné štědrovečerní menu). No a tak nějak budeme na konci.

Ještě bych připustil hlívu ústřičnou, pokud by byla čerstvá a podobný pařezník pozdní. Čirůvky (fialová a dvoubarvá) sice mohou vypadat dobře, ale to mokro jim moc nepřidá. Možná pak také šťavnatka pomrazka, ta to má ostatně v názvu a nedávno jsem relativně čerstvé viděl.

Ano, houbaři na severu mají přímo žně a nosí plné koše hub. Uzavřu tuhle osobní glosu stylově, jak koukám z okna, tohle období právě končí...

Dím vposled, odvraceje se od přístroje Celsiova, tento způsob zimy zdá se mi poněkud nešťastným...

V galerii jukněte na něžné a půvabné sametonožky, které všichni rádi fotíme, následuje krásný trs ucha Jidášova, pohledná klanolístka obecná, a charismatická oranžově žlutá rosolovka mozkovitá. Trocha vody a stále se držící barborky to uzavírají. Tak zas někdy...