Pěstujeme fíkus…

Snad v žádné domácnosti, kde květiny tvoří nedílný doplněk interiéru, nechybí fíkus. Fíkusy se pro svůj vzrůst a relativě nenáročné pěstování drží na jednom z předních míst pomyslného žebříčku oblíbenosti. Před několika lety začaly fíkusy trochu dohánět šeflery, ale fíkus je fíkus a takové množství barev a tvarů listů, nabízí jen málokterá pokojovka. Nebude ale od věci udělat si v široké rodině fíkusů trochu pořádek. Množství druhů, které se u nás dají koupit, je opravdu velké a ne všechny se pěstují takovým způsobem jako všem známá fíkusová klasika Ficus elastica.

Povíme si o nich nejprve obecné informace, které platí pro většinu druhů...Jedná se o tropické a subtropické dřeviny, všechny obsahují latex – bílou hmotu, která po poranění rostliny vytéká z rány. Fíkusy by se daly rozdělit na dvě velké skupiny, podle toho zda mají opadavé nebo stálezelenné listy. Do opadavých druhů patří třeba všem známá smokvoň ovocná– Ficus carica, jehož jedlé plody – fíky, jsou u nás v sušené podobě v kurzu zejména před Vánocemi.

Ke stálezelenných patří všechny ty, ktreré se u nás pěstují v bytech. Vyhovují jim světlé teplé místnosti, snáší většinou celkem dobře i ústřední topení a sušší vzduch. Na co je potřeba dát pozor, je průvan. Zejména v zimním období, kdy otevřeným oknem proudí ledový vzduch, může fíkus velmi urpět. Reakcí je opad listů, někdy i úplný a v horších případech rostlina uhyne. Proto fíkusy nikdy nestavíme přímo k oknu, ale vždy stranou, mimo hlavní tah. Listy mohou opadat i v případě, že koupíme vzrostlý starší exemlpář. Opad je reakcí na zmněnu prostředí, ale většinou se rostlina po nějaké době dobře aklimatizuje. Zálivka by měla být normální, fíkusy nikdy nepřeléváme. Mlžení není nutností, ale prospěje. Pěstební substrát je běžný - pro pokojové rostliny. Fíkusy celkem rychle rostou a tak nezapomeneme na přesazování. V mládí každoročně na jaře, starší rostliny stačí přesadit jednou za tři roky.

Snad úplně nejzákladnějším druhem je Ficus elastica, má velké kožovité listy a roste skoro sám. Dosahuje i značných výšek, ale podobně jako ostatní druhy se snadno tvaruje. Více než původní zelenolistá forma jsou v oblibě pestrolisté kultivary, kterých opravdu hodně.Ještě větší listy než tento druh má F. lyrata. Na první pohled se však nedají zaměnit. Listy tohoto druhu, jak ostatně i latinský název napovídá, mají tvar lyry.

Ficus benjamina je rovněž velmi známý. Nejčastěji jej seženeme ve formě stromku s jedním nebo více kmínky. Mladé rostlinky se dobře tvarují a tak i kmeny někdy vidíme spletené nebo zkroucené. I Ficus benjamina má mnoho barevých kultivarů, ale zde je potřeba počítat s tím, že čím barevnější a žlutější, tím náročnější. Zvýšené nároky se týkají vzdušné vlhkosti, která by měla být vyšší. Hrozí i nebezpečí slunečního úpalu....a pod. Mnohé kultivary mají i listy zvlněné, ale pokud nejsou zároveň barevné, neměly by se nároky lišit od původního druhu.

U nás novější druh, který by si však zaloužil většího rozšíření je F. Binnendijkii. Připomíná F. benjamina, ale listy mé tužší a vrbovitě protáhlé. Nemá zvláštní nároky a je velmi pěkný.

Ficus pumila. Tak u této drobné rostlinky by asi nikdo nehádal, že se jedná o fíkus. Je plazivý a má charakter liány, která se ve své domovině může plazit i po stropmech. U nás jej koupíme buď zelený nebo bíle panašovaný. . Ale pozor je o mnoho choulostivější než předešlé druhy. Nejlepším stanovištěm by pro něj byla asi koupelna s oknem. Potřebuje totiž teplo a vysokou vzdušnou vlhkost.